co je to koloidní stříbro???

úvodem:

I když není možné vyloučit teoretické vedlejší účinky, tvoří koloidní stříbro při zodpovědném použití bezkonkurenční alternativu stávajícím antibiotikům. Situace však zůstává napjatá.

Jelikož vedlejší účinky a zejména výskyt rezistence u stávajících antibiotik přibývají ustrašující měrou, je již po desetiletí horečně hledána alternativa.

Zde je konečně jedna – ta však není pouze ignorována, ale nyní i křečovitě likvidována. Samozřejmě, koloidní stříbro nelze průmyslově a ekonomicky zhodnotit. A to je váhově miliardový trn v oku těch nejlépe vydělávajících.

Z tohoto důvodu budou mít pacienti, lékaři a léčitelé i v blízké budoucnosti těžkou pozici, pokud se podvolí naději jménem „KOLOIDNÍ STŘÍBRO“.

Koloidní disperze

O koloidech můžeme mluvit v souvislosti se stavem disperze. Disperze je souborem pevných látek v kapalině. Takovýto soubor se stává  koloidním pokud tíha, tedy gravitace v koloidu již není účinná, takže dochází ke stavu beztíže.

Výzkum v oblasti koloidů nevede k jednotné, konečné definici. Věda má veliké problémy s koloidními disperzemi. Jsou definovány jako přeměna z Di-polarit do Mono-polarit s vlivem  van Darwhlschenových zákonů.

Samotné téma koloidů je případem pro specialisty, fyzika v dnešním smyslu nemá možnost dosáhnout jednoznačných pojmů. Teorie změn polarity je velmi sporná a není dlouho udržitelná. Dojít k reálným pojmům o koloidních disperzích je možné pouze na podkladě metamorfózy gravitace. Práce Dr. Hacheneye ze sedmdesátých let přinesla poprvé jednoznačný fyzikální výklad koloidní disperze. Kořen tohoto pojmu dodala vektorová geometrie od Gausse. Od této doby máme tedy první jednoznačný výklad.

Koloidní disperze vzniká při poklesu gravitační fáze k nule. Vysoce koloidní disperze vzniká při dosažení negativní gravitační fáze, tj. když dochází ke vzniku tahu.

Uvedené jednoznačně a měřitelně ovlivňuje morfologické změny koloidu. Stupeň této změny je stupněm účinnosti negativní gravitace. Toto vše je podkladem patentů z let 1974 až 1977/ 78.Jedná se o udělené patenty, takže jejich obsah je stavem vědy a techniky.
Kdo mluví o koloidním roztoku, nemá o celkové problematice ani ponětí. Roztok je vždy molekulární disperze a nikdy koloidní disperze. Klasickým příkladem molekulární disperze je solný roztok. Ve fázi tvorby roztoku je možné o koloidní fázi mluvit velmi krátce a to před dělením jednotlivých molekul.  Výsledkem však není nikdy koloidní disperze.

Díky práci p.Hacheneye je nám umožněno vytvořit přesné hranice a zejména  je nám umožněn přechod od abstraktních představ a modelů myšlení k viditelné realitě.

Zdroj: Wilfried Hacheney, Lexikon Organische Physik

 

Otázky o možných vedlejších účincích koloidního stříbra a tvorbě resistence byly důkladně zodpovězeny již v publikaci Imunní koloidním stříbrem, autora Dr.J.Piese. Z tohoto důvodu zde uvádím jenom krátký přehled.

I když se to zdá smělé: koloidní stříbro je bezpečné.  Jeli stříbro obezřetně užíváno, není nutné se téměř obávat vedlejších účinků, a rovněž tak i vzájemné interakce s jinými medikamenty nebyly dodnes zdokumentovány. Je pouze jedna kontraindikace pro používání koloidního stříbra, a to pokročilé (těžké) funkční omezení činnosti ledvin (ledvinová insuficience). Zde – a to pouze zde – může dojít k takzvané argyrii, které se projevuje šedavým zabarvením pokožky.

Obecně je však samozřejmě předpokládáno rozumné zacházení se stříbrnou vodou, podle hesla: „tolik jak je nutno a tak málo jak možno.“ Skutečností ke které opakovaně dochází v diskuzích o údajné nebezpečnosti koloidního stříbra, je to, že jak mnohé autority, tak i samozvaní ochránci zdraví sice hovoří o neškodném koloidním stříbře, ale míní tím nebezpečné stříbrné soli a proteiny. Takto činí dokonce i úřady jako americká FDA, od kterých bychom však čekali objektivní přístup. Evidentně nejsou ochotni vidět rozdíl.

Významnou část viny na skutečnosti že koloidní stříbro je opakovaně očerňováno, nesou i prodejci, kteří jej nabízejí jako všelék. I zde nacházíme černé ovce, které soli stříbra a proteiny stříbra nabízejí jako koloidní stříbro. Není divu, že se kritici  s potěšením této skutečnosti chytí a bez obalu ochotně současně přeperou  i elementární koloidní stříbro. Z minulosti pocházejí rovněž různé zátěže, protože dříve bylo velmi nekriticky s koloidním stříbrem zacházeno a často byly užívány soli a proteiny stříbra, které rovněž i díky vysoké koncentraci stříbra mohly vést k argyrii.

Argyrie je závažným vedlejším účinkem. Jedná se přitom o nevratné šedomodré zabarvení pokožky a sliznice, které je založeno na ukládání stříbra. Sice argyrie neohrožuje zdraví, ale díky nápadné změně zabarvení pokožky postižené stigmatizuje. V každém případě však je nutné užívat po dlouhou dobu velmi vysoké koncentrace stříbrných sloučenin, aby byla argyrie vyvolána.

V této souvislosti je nutné mít na zřeteli, že takzvaný „stříbrný cluster“, tedy spojení atomů stříbra, má v koloidním stříbře velikost pouze cca 18 atomů a takto tedy zůstává absolutně průchozím pro ledviny. To znamená, že koloidní stříbro je bezproblémově vylučitelné ledvinami a neukládá se v organizmu.

K argyrii může dojít pouze ve dvou případech:

  1. Při těžké nedostatečnosti ledvinové funkce (ledvinová insuficience)
  2. Při špatném postupu při výrobě stříbra, např. za použití nedestilované vody nebo přidání soli (tvorba stříbrných solí)

V Německu došlo do dnešního dne pouze k jednomu případu argyrie způsobené koloidním stříbrem, který však byl vědomě pacientem vzat na vědomí. Jednalo se o pacienta v důchodovém věku, který po několik let díky zvětšené prostatě trpěl častými záněty močových cest a navíc byl nositelem katétru močových cest. Když stupeň jeho infekčních problémů a základě podávání nesčetných antibiotik vzrostl a byly zjištěny i rezistentní kmeny a navíc byla ještě více snížena činnost jeho ledvin, vznesla jeho ošetřovatelka dotaz na užívání koloidního stříbra. Byla v tomto případě upozorněna na nebezpeční vzniku argyrie.

Několik dní poté mi bylo sděleno, že pacient na sebe riziko argyrie ochotně převezme, aby bylo možné se zbavit infekcí a zvýšit kvalitu života. Započala tedy u 87letého s terapií koloidním stříbrem. Infekce byly velmi rychle potlačené, kvalita života mnohonásobně vzrostla. Asi po půl roce se počala projevovat první šedavá zabarvení, která však pacient až do své smrti v 89 letech ochotně přijal.

Rovněž nejvyšší přípustná denní množství stříbra (dlouhodobý příjem), která zveřejnil americký zdravotní úřad FDA, jsou ve vztahu k elementárnímu stříbru spíše varováním nežli důvodem ke znepokojení:

nejvyšší přípustné denní množství: 5 mikrogramů na kg hmotnosti
kritické množství: 14 mikrogramů na kg hmotnosti

V této souvislosti by měl být dlouhodobý denní příjem například menší nežli:

350 mikrogramů u člověka vážícího 70kg

25 mikrogramů u dítěte vážícího 5kg

Co mnozí nevědí: již prostřednictvím stravy přijímáme denně až 90 mikrogramů stříbra a nejvyšší přípustné hodnoty u pitné vody se v Německu pohybují u 100 mikrogramů na litr a v USA u poloviny. Z pitné vody je organizmem přijato asi 10 procent v ní obsaženého stříbra.

Často a ochotně citovaná Rosemary Jacobs není dle své vlastní výpovědi obětí koloidního stříbra – ale dusičnanu stříbrného, tedy soli stříbra.

Rovněž i akupunkturní jehly mohou v místech vpichu způsobovat ztmavnutí pokožky a v extrémních případech měl být pozorován vznik lokální argyri i při ošetření ran stříbrem. Principiálně má však ošetřování ran stříbrem průkazně veliký význam a nepřináší téměř žádné riziko.

Alergie nejsou stříbrem téměř nikdy vyvolávány. Byly pozorovány pouze u lidí, kteří jsou dlouhodobě a denně vystavováni vysokým koncentracím stříbra (např. dělníci ve stříbrných dolech). U alergií na stříbrné šperky není původcem stříbro, ale v nich obsažené znečištění ve formě niklu.

Průměrný obsah stříbra v jednom litru krve je menší než jeden mikrogram a v lidské tkáni je to asi deset nanogramů na jeden gram. U dělníků, kteří jsou vystaveni vysokým koncentracím stříbra, byla zjištěna koncentrace jedenáct mikrogramů na litr séra. Jiné studie zjistily následující hodnoty:

krev méně než 2,3 mikrogramu na litr
urina méně než 2 mikrogramu denně
játra méně než 0,05 mikrogramu na gram tkáně
ledviny méně než 0,05 mikrogramu na gram tkáně

U pacientů, kteří byli ošetření s popáleninami pomocí stříbrné masti, byly zjištěny hodnoty až 60 mikrogramů stříbra na decilitr (=100ml) v séru a až 1,1 miligramu v urině za 24 hodin. U žádného z těchto pacientů nedošlo k vedlejším účinkům a neexistují žádné náznaky poškození jater nebo ledvin působením stříbra.

Při dlouhodobém příjmu větších  množství koloidního stříbra může docházet k usmrcování prospěšných bakterií obsažených v trávicím traktu. Pokud k tomu dojde, je možné rovnováhu přirozené flóry obnovit pomocí probiotického jogurtu.

Dalším možným efektem, který spíše než důkaz účinku, můžeme posoudit jako vedlejší účinek, je takzvaný Jarisch-Herxheimerova reakce. Tímto je míněna reakce organizmu na přísun množství bakteriálních toxinů, která jsou uvolňována při likvidaci mikroorganizmů koloidním stříbrem. Dochází k pocitů, že se nemoc zhoršila. Projevy Jarisch-Herxheimerovy reakce jsou např. zvýšená teplota, únava a symptomy připomínající chřipku. Pokud k tomu dojde, je možné příjem koloidního stříbra snížit, či vynechat do doby odeznění symptomů.

Napsat komentář