co je to koloidní stříbro???

Otázky o možných vedlejších účincích koloidního stříbra a tvorbě resistence byly důkladně zodpovězeny již v publikaci Imunní koloidním stříbrem, autora Dr.J.Piese. Z tohoto důvodu zde uvádím jenom krátký přehled.

I když se to zdá smělé: koloidní stříbro je bezpečné.  Jeli stříbro obezřetně užíváno, není nutné se téměř obávat vedlejších účinků, a rovněž tak i vzájemné interakce s jinými medikamenty nebyly dodnes zdokumentovány. Je pouze jedna kontraindikace pro používání koloidního stříbra, a to pokročilé (těžké) funkční omezení činnosti ledvin (ledvinová insuficience). Zde – a to pouze zde – může dojít k takzvané argyrii, které se projevuje šedavým zabarvením pokožky.

Obecně je však samozřejmě předpokládáno rozumné zacházení se stříbrnou vodou, podle hesla: „tolik jak je nutno a tak málo jak možno.“ Skutečností ke které opakovaně dochází v diskuzích o údajné nebezpečnosti koloidního stříbra, je to, že jak mnohé autority, tak i samozvaní ochránci zdraví sice hovoří o neškodném koloidním stříbře, ale míní tím nebezpečné stříbrné soli a proteiny. Takto činí dokonce i úřady jako americká FDA, od kterých bychom však čekali objektivní přístup. Evidentně nejsou ochotni vidět rozdíl.

Významnou část viny na skutečnosti že koloidní stříbro je opakovaně očerňováno, nesou i prodejci, kteří jej nabízejí jako všelék. I zde nacházíme černé ovce, které soli stříbra a proteiny stříbra nabízejí jako koloidní stříbro. Není divu, že se kritici  s potěšením této skutečnosti chytí a bez obalu ochotně současně přeperou  i elementární koloidní stříbro. Z minulosti pocházejí rovněž různé zátěže, protože dříve bylo velmi nekriticky s koloidním stříbrem zacházeno a často byly užívány soli a proteiny stříbra, které rovněž i díky vysoké koncentraci stříbra mohly vést k argyrii.

Argyrie je závažným vedlejším účinkem. Jedná se přitom o nevratné šedomodré zabarvení pokožky a sliznice, které je založeno na ukládání stříbra. Sice argyrie neohrožuje zdraví, ale díky nápadné změně zabarvení pokožky postižené stigmatizuje. V každém případě však je nutné užívat po dlouhou dobu velmi vysoké koncentrace stříbrných sloučenin, aby byla argyrie vyvolána.

 

V této souvislosti je nutné mít na zřeteli, že takzvaný „stříbrný cluster“, tedy spojení atomů stříbra, má v koloidním stříbře velikost pouze cca 18 atomů a takto tedy zůstává absolutně průchozím pro ledviny. To znamená, že koloidní stříbro je bezproblémově vylučitelné ledvinami a neukládá se v organizmu.

K argyrii může dojít pouze ve dvou případech:

 

  1. Při těžké nedostatečnosti ledvinové funkce (ledvinová insuficience)
  2. Při špatném postupu při výrobě stříbra, např. za použití nedestilované vody nebo přidání soli (tvorba stříbrných solí)

 

V Německu došlo do dnešního dne pouze k jednomu případu argyrie způsobené koloidním stříbrem, který však byl vědomě pacientem vzat na vědomí. Jednalo se o pacienta v důchodovém věku, který po několik let díky zvětšené prostatě trpěl častými záněty močových cest a navíc byl nositelem katétru močových cest. Když stupeň jeho infekčních problémů a základě podávání nesčetných antibiotik vzrostl a byly zjištěny i rezistentní kmeny a navíc byla ještě více snížena činnost jeho ledvin, vznesla jeho ošetřovatelka dotaz na užívání koloidního stříbra. Byla v tomto případě upozorněna na nebezpeční vzniku argyrie.

Několik dní poté mi bylo sděleno, že pacient na sebe riziko argyrie ochotně převezme, aby bylo možné se zbavit infekcí a zvýšit kvalitu života. Započala tedy u 87letého s terapií koloidním stříbrem. Infekce byly velmi rychle potlačené, kvalita života mnohonásobně vzrostla. Asi po půl roce se počala projevovat první šedavá zabarvení, která však pacient až do své smrti v 89 letech ochotně přijal.

 

Rovněž nejvyšší přípustná denní množství stříbra (dlouhodobý příjem), která zveřejnil americký zdravotní úřad FDA, jsou ve vztahu k elementárnímu stříbru spíše varováním nežli důvodem ke znepokojení:

 

 

 

nejvyšší přípustné denní množství: 5 mikrogramů na kg hmotnosti
kritické množství: 14 mikrogramů na kg hmotnosti

 

V této souvislosti by měl být dlouhodobý denní příjem například menší nežli:

350 mikrogramů u člověka vážícího 70kg

25 mikrogramů u dítěte vážícího 5kg

 

Co mnozí nevědí: již prostřednictvím stravy přijímáme denně až 90 mikrogramů stříbra a nejvyšší přípustné hodnoty u pitné vody se v Německu pohybují u 100 mikrogramů na litr a v USA u poloviny. Z pitné vody je organizmem přijato asi 10 procent v ní obsaženého stříbra.

Často a ochotně citovaná Rosemary Jacobs není dle své vlastní výpovědi obětí koloidního stříbra – ale dusičnanu stříbrného, tedy soli stříbra.

Rovněž i akupunkturní jehly mohou v místech vpichu způsobovat ztmavnutí pokožky a v extrémních případech měl být pozorován vznik lokální argyri i při ošetření ran stříbrem. Principiálně má však ošetřování ran stříbrem průkazně veliký význam a nepřináší téměř žádné riziko.

Alergie nejsou stříbrem téměř nikdy vyvolávány. Byly pozorovány pouze u lidí, kteří jsou dlouhodobě a denně vystavováni vysokým koncentracím stříbra (např. dělníci ve stříbrných dolech). U alergií na stříbrné šperky není původcem stříbro, ale v nich obsažené znečištění ve formě niklu.

Průměrný obsah stříbra v jednom litru krve je menší než jeden mikrogram a v lidské tkáni je to asi deset nanogramů na jeden gram. U dělníků, kteří jsou vystaveni vysokým koncentracím stříbra, byla zjištěna koncentrace jedenáct mikrogramů na litr séra. Jiní vědci zjistili následující hodnoty:

krev méně než 2,3 mikrogramu na litr
urina méně než 2 mikrogramu denně
játra méně než 0,05 mikrogramu na gram tkáně
ledviny méně než 0,05 mikrogramu na gram tkáně

 

 

U pacientů, kteří byli ošetření s popáleninami pomocí stříbrné masti, byly zjištěny hodnoty až 60 mikrogramů stříbra na decilitr (=100ml) v séru a až 1,1 miligramu v urině za 24 hodin. U žádného z těchto pacientů nedošlo k vedlejším účinkům a neexistují žádné náznaky poškození jater nebo ledvin působením stříbra.

Při dlouhodobém příjmu větších  množství koloidního stříbra může docházet k usmrcování prospěšných bakterií obsažených v trávicím traktu. Pokud k tomu dojde, je možné rovnováhu přirozené flóry obnovit pomocí probiotického jogurtu.

Dalším možným efektem, který spíše než důkaz účinku, můžeme posoudit jako vedlejší účinek, je takzvaný Jarisch-Herxheimerova reakce. Tímto je míněna reakce organizmu na přísun množství bakteriálních toxinů, která jsou uvolňována při likvidaci mikroorganizmů koloidním stříbrem. Dochází k pocitů, že se nemoc zhoršila. Projevy Jarisch-Herxheimerovy reakce jsou např. zvýšená teplota, únava a symptomy připomínající chřipku. Pokud k tomu dojde, je možné příjem koloidního stříbra snížit, či vynechat do doby odeznění symptomů.

Napsat komentář